Co si přečíst – celého Carda


Orsona Scotta Carda. Obzvlášť pokud ho ještě neznáte a jste fanoušky scifi. Možná jste před pár lety viděli film Enderova hra? Pokud se vám líbil, je rozhodně na čase více se ponořit do děje, pokud ne, zkuste to stejně. Film mě bavil a zdá se mi, že jako celek fungoval, nicméně Enderův vesmír je jaksi nezfilmovatelný. Kvůli rozsáhlosti, spoustě vnitřních rozhovorů, které tvoří základ a všech směrech, kterými se autor při psaní ubírá..

image

Letos jsem zase začala číst. I díky dojíždění, kdy si ve vlaku prostě sednu s knihou… A dostala se ke mě právě Enderova hra. Následoval Mluvčí za mrtvé, Xenocida, Děti ducha, Ender ve vyhnanství, První setkání a pak First Formic wars – Earth unaware, Earth affire, Earth awakens (pokud vím, nebylo přeloženo zatím) a stínová série – Enderův stín, Hegemonův stín, Stínové loutky a Obrův stín (toho čtu zase v angličtině). Čeká mě ještě Válka o dárky a vše, co bylo zatím vydáno z tohoto světa tak bude kompletní. A teď – proč to tak hltám?

Komplexnost. Enderův svět dává smysl. Autor si dal nesmírně záležet na reáliích – vše se totiž odehrává na Zemi a případně vesmíru, kam se lodě ze Země vydaly. Většina z knih navíc v blízké historii. Zjednodušeně – Zemi napadne mimozemský druh. Značně technologicky lépe vybavený. A jak reaguje lidstvo? Dost debilně – tudíž realisticky. Čína než aby si nechala pomoct, tvrdí, že je vše OK, USA vymýšlí, co by podnikla, Rusko se nenápadně snaží ovládnout svět, muslimové se spojí… A politických machinací si užijeme dosyta zejména ve stínové sérii, která je o Fazolkovi. Asi nejinteligentnějším člověku, co kdy byl. Který vyrůstal na ulici a stojí nenápadně za všemi úspěchy tehdy oslavovaného hlavního hrdiny Endera. Ten je ve středu dění – vždyť Enderova hra se odehrává právě v jeho hlavě a kolem něj. V Bitevní škole.

image

Můžete si číst o válce, taktice, vnímat to jako příběh výchovy budoucích generálů a politickou satiru… anebo si celou dobu říkat co tak hrozného donutí lidstvo, aby mělo populační zákony, šmírovalo všechny lidi a cvičilo nejnadanější děti jako špičkové vojáky? Vnímat jak malý Ender trpí o samotě ve vesmíru, plní úkoly a těžce hledá motivaci. Vyhrává a taky ne, je uznáván, ale i zesměšňován, pomáhá chápat ostatní a sám je zatracen. A pro mě nejdůležitější linka – jak se vyrovnat s jiným druhem, když nemáte společnou řeč? Co když je všechno jen velké nepochopení? Máme právo na preventivní ničení? Aneb jak řekl Ender: „v okamžiku, kdy skutečně pochopím svého nepřítele, kdy mu dostatečně rozumím, takže ho dokážu porazit, právě v tom okamžiku ho také miluju.“ Zní to zmateně a kuse? No jo, snažte se tuhle knihovnu nacpat do jednoho článku:) Popsat vám ale jednotlivé díly nemá cenu – stejně je třeba je přečíst. V diskuzích se ráda pobavím hlouběji. Tam, kde film končí začíná spousta dalších knih: A navíc to vše bylo trošku jinak… Ale za mě dobré (pokud to nebudu srovnávat).

Další odstavce nečtěte, pokud nechcete spoiler. Byla by to škoda, na druhou stranu… stejně se se sem ten skvělý příběh nevleze, takže stojí za to přečíst každé písmenko i kdybyste jej znali.

Každá z knih cyklu je jiná. Enderova hra dost dějová, i když v ní velký prostor má Enderovo vnímání a myšlení, izolace, do které se dostává, až musím myslet na to proč lidi dělají věci na základě toho, že si myslí, že je jiní chtějí/cítí? Většinou se seknou a je z toho jen něco ještě horšího. A každý přemýšlí co udělá, když ten druhý něco činí, a ten zase přemýšlí, proč se ten druhý zachoval takhle a když zkusí tamto, tak by třeba… Asi nemusím říkat, k čemu to vede, že. A to jaksi není věc, která by fungovala jen v omezeném scifi prostoru, ale spíš obecná lidská vlastnost a skutečnost. Která se prolíná snad všemi díly… Tam, kde Xenocida začíná být filozofičtější to následně Děti Ducha dotáhnou do dokonalosti. Hlavní příběh zdá se mi, jde trochu stranou, zato možnosti ducha nad hmotou a otázky jako „I když mě to chce zničit, nemám to nejdřív pochopit?“ a „Co když bůh chtěl aby…“ a „Lidi se chovají tak hloupě. Vůbec nic neví. Možná je to jediný způsob jak se vyrovnat s tím, že nikdo nikdy nemůže nic vědět.“ Mezi mé nejoblíbenější patří právě tyhle pasáže… a rozhovory mezi prasečíky a Královnou úlu (mimochodem některé z knih používají v překladech jinou terminologii, nemohla jsem si na to zvyknout).

image

Postavy jsou tak dobře vykreslené.. třeba Novihna mi tak děsně leze na nervy, a to ji zároveň chápu. A Jane jsem si zamilovala. Carlotu obrečela. Fazolek s Grafem mě vždycky pobaví, Achilles děsí. Jsou uvěřitelní, pochopitelní a rozhodně ne plytcí. A to i když moc nemluví – jako třeba ze začátku prasečíci. Fascinují mě detaily – jako ekologie na Lusitanii, lidé na Cestě a jejich život, vývoj „povolání“ Mluvčího za mrtvé. A hlavně jak snadno se z hrdiny může stát zloduch, to vše jen výkladem.

2. srpna vyjde první kniha z cyklu Second formic wars s názvem The Swarm. Nemůžu se dočkat! A co vy a Card? Případně scifi jako takové?

Veronika

Příspěvek byl publikován v rubrice ... a tak dále, Co nás ještě baví, Co si přečíst, poslechnout, skouknout se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 komentáře u Co si přečíst – celého Carda

  1. Veronika napsal:

    Jo, Carda miluju:) Enderova hra je moje srdcovka a Mluvčí za mrtvé považuji za kvalitativně ještě lepší. Xenocidu a Děti ducha jsem bohužel nedala, byl tam nějaký strašně divný překlad a nešlo mi to číst.

    • udvouverunek napsal:

      Může se stát… Překlad někdy zkazí hodně:( Od Carda se ještě chystám na Homecoming saga:) A Mluvčí za mrtvé se mi taky líbil víc než Enderova hra samotná. Veronika

  2. Mirka napsal:

    Já teď čtu Porodní bábu od Katji Kettu a vřele to doporučuju