„Kávový fašismus“ a co teda chtít?

Kafe nás baví. Už dávno to ale není jen espresso. A spousta lidí slyšela, že picollo neexistuje. A cukr v kavárnách často nedostanete a Coca colu aby jeden pohledal… Baví se tím spousta lidí (super článek vyšel na Čilichilli“ Proč jsou moderní kavárny na prd“ a Návšteva hipsterskej kavarny zde). Proč je to ale zároveň fajn a jak se zorientovat/kam zajít?

Café Anonymous na Pavláku - moje ranní zastávky pro kávu, foto je z jejich oficiálního webu

Café Anonymous na Pavláku – moje ranní zastávky pro kávu, foto je z jejich oficiálního webu

Myslím, že hysterie je poněkud přehnaná. A většina lidí k tomu snad přistupuje s nadhledem. Stačí si nicméně přečíst komentáře pod články a jeden si říká, jestli už všem nehráblo… lidi, jde o kafe. Zábavu. Ano, nábytek je často z palet, pijete ze zavařovaček, obsluhujou vás lidi neurčitého věku v černém, kostkovaném nebo komixovém, s čepicema na hlavě (zdravím Anonymous), obrovskýma brýlema, často s tetováním a plnovousem a pravděpodobně v rohu stojí jízdní kolo, které všem překáží (Coffee room). A ano, nabídka kávy může být matoucí. Pojďme na tom hledat to dobré a probrat co si dát (kdo to zná, berte to s rezervou).

Přehled káv zpracovaný iniciativou piccoloneexistuje

Přehled káv zpracovaný iniciativou piccoloneexistuje

Kávu. Díky Kávovému klubu a dalším se otevřela diskuze o picollu. A tom, že neexistuje. Prostě názvosloví. A terminologicky je to pravda – názvy jsou dané – z espressové mašiny dostanete třeba ristretto, espresso, espresso macchiato, dopio, cappuccino, caffé latte, flat white, americano. Nic na P. Vážně. Češi si, jak už to tak bývá, všechno posunuli a přejmenovali. Fajn, krajový zvyk. A takový náš a vlastně vtipný. Když se někdo rozhodne nerespektovat názvosloví a používá vlastní – fajn. Jeho věc. Jen je asi dobré znát i opravdové názvy – i když už kvůli rozšíření budou vlastně historické (čistonosoplena?:)). (já taky aeropressu v Al Cafeteru říkám „letadlo“ – ale jaksi vím, že se to tak nejmenuje a když se mě někdo bude zmateně ptát, co si teda chci objednat, nebudu se cítit uraženě) Z mého pohledu legračně na to zareagovalo Cross café – to si z neznalosti udělalo trend.

CrossCafe zareagovalo takhle (a je či není Ema v obrázku narážkou na espressobar?)

CrossCafe zareagovalo takhle (a je či není Ema v obrázku narážkou na espressobar?)

Takže vlastně máte na výběr z výše uvedených variant. A pak kávy filtrované. Populární je v těchto kavárnách aeropress, drip a vac pot. První je poměrně nový výmysl, ale neskutečně praktický a káva z něj je velmi chutná – takový píst, kterým přes filtr protlačíte tekutinu (po té, co jsem jej začala používat jsem zkušenosti shrnula v článku zde). Drip funguje bez tlaku, pouze za pomoci gravitace se káva překape přes filtr. Výhodou je větší objem (některé mají i 500 ml), nevýhodou, že u toho musíte déle stát (já si ten svůj teprve pořídit plánuju). Poslední zmíněný je nesmírně efektní způsob – s ohněm a skleněnýma baňkama (chodívala jsem na něj do Al Cafetera, můj solidně starý článek zde).

Posbírané snímky kafe--- Kafe Karlín filtr s sebou a pak dva snímky z Coffee roomu. Myslím, že na tom je dost možné ilustrovat vzhled dnešního kavárenského směru...

Posbírané snímky kafe— Kafe Karlín filtr s sebou a pak dva snímky z Coffee roomu. Myslím, že na tom je dost možné ilustrovat vzhled dnešního kavárenského směru…

V létě se zase roztrhne pytel s různými studenými kávami – espresso na ledu s mlékem nebo různě za studena překapávané kávy – cold drip, cold brew. Většinou spočívají v tom, že hodiny kape voda z ledu na kávu a pak přes filtr. Výsledkem je moc příjemné pití. Loni jej kde kdo prodával v lahvičkách. Chuť bývá silnější a někdy až likérová. S kapkou mlíka taky fajn. Už aby bylo léto.

Kromě způsobu přípravy se vás často zeptají i na výběr kávy. Ta se rozlišuje podle míst, nejčastěji se setkáte asi s Etiopií, Keňou, Rwandou, Kostarikou, Kolumbií (samozřejmě je jich mnohem víc, já mám na stole zrovna Honduras). To vám napoví jak bude chutnat. Stejně jako důkladnost pražení – světlejší pražení bývá květinovější, ovocnější, tmavší pak zemitější. Chuť také ovlivní metoda zpracování kávových bobulí – washed, natural a cokoliv mezi tím. To nebudu vysvětlovat, mé znalosti jsou omezené, hezky to jednoduše shrnuje článek zde. Dále můžete být dotázáni na pražírnu – některé kavárny mají více dodavatelů. A koho potkávám nejčastěji? Doubleshot (český), La Boheme (česká), White Label (Nizozemsko), Mahlefitz (Německo), Mama cofee (také síť kaváren a Češi). A to vše je čistě o vašich preferencích.

Na trzích někdy seženete výbornou kávu - zde Kávový klub na Jiřáku

Na trzích někdy seženete výbornou kávu – zde Kávový klub na Jiřáku

Nebojte si říct o kohoutkovou vodu. většina těchto „nových“ kaváren se vyžívá v hipsterství a bůhví čem ještě.. a k tomu patří i eko/bio styl. A PET flašky se tomu poněkud neblíží. Dovoz vody taky ne. Takže s největší pravděpodobností nebude problém dostat vodu normální. A taky limonády. Doma dělané. Tedy – ty sirupy do nich. Mě na sladké pití neužije, takže tady si musíte vybrat sami.

A hlavně si to užívejte. Nenuťte se pít věci, které vám nechutnají. Za cukr asi dostanete opovržlivý pohled, ale často je to prostě póza a navíc, když vám to chutná…

Veronika

Příspěvek byl publikován v rubrice ... a tak dále, Co nás ještě baví se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u „Kávový fašismus“ a co teda chtít?

  1. Vendula napsal:

    Zdravím Veroniko! Za CrossCafe můžu říct, že o narážku na EMA espresso bar v žádném případě nejde. ;)

    Pěkný článek!
    Pěkný den přeje Vendula z CrossCafe!

    • udvouverunek napsal:

      Děkujeme za komentář i vysvětlení:) Veronika

  2. Šmarjá – a co teda piju já???

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *