Recept na víkend – cibulačka

Já vím, že je teprve středa. Ale ráda si představuju, co o víkendu uvařím. Někdy se mi nakonec vařit nechce, přiznám se na rovinu, ale jindy si to neskutečně užívám. Jeden z mých oblíbených receptů je cibulová polévka. Značně hustá, tmavší a s krutony (doma jsme říkávali „kretény“, což pochopitelně u neznalých vzbudí jisté pochybnosti o mém duševním zdraví). A taková, že často chutná i lidem, co cibuli jinak nemusí.

cibulačka1

Na suroviny jednoduchá a podle mě geniální polévka (a že já na ně moc nejsem!). Potřebujeme:

Cibuli. Hodně cibule. Kolik se vám jí jen vejde pánve. Ideální by byla tlustostěnná, pořádná… nebo i solidní hrnec. Já do toho svého nacpu i kilo. Dále máslo – 100 g minimálně, bílé víno, šalvěj, sůl, vodu a mouku.

Na kretény bagetu/veku/housku, sýr gran moravia

A minimálně dvě hodiny času.

cibulačka4

Na ingredience jednoduchá, na trpělivost náročná. Začíná to krájením – nakrájet kilo cibule chvíli zabere. Krájím napůl, loupu, pak zbavuju spodku a vršku a zbytek na měsíčky. Když je to enormní množství cibule rozkouskováno, rozpouštím máslo. A pak tam házím všechnu cibuli. Stahuji na malý plamen (na plynovém sporáku jsem dávala minimální, a sklokeramice čtyřku) Ze začátku promíchávám, protože se bude voda vypařovat, a tak se konečně dostanou i vrchní vrstvy dolů na povrch pánve. Když je rozmístěna, nechám být. Kontroluju jednou za dvacet minut. A musím takhle vydržet alespoň hodinu a půl.

Cílem je totiž zkaramelizování, zezlátnutí. Ideálně čekáním a nicneděláním. Tedy – je dobré kontrolovat, že nehoříte, ale jinak se s tím moc dělat nedá. Protože se to vaří samo. Takže si můžete třeba otevřít to víno. Na fotkách je poněkud nedočkavá cibulačka. Mám radši, když je ještě tmavší.

Když jsem spokojená s konzistencí (a ochutnejte – cibule je krásně měkká a sladká), přichází na řadu víno. Nalívám si sklenici a polovinu jí vlévám do pánve. Přidávám teplotu. Nechávám vypařit alkohol, míchám. Pokud by se vám někdy stalo, že se cibule neodlepí, použijte balsamico (deglazování). Když se většina vína vypaří, zasypu vše dvěma lžícemi mouky a míchám pořádně (jíška).

cibulačka3

Pak přilejte vodu (anebo zkuste vývar – já mám radši „čistší“ chuť bez něj, ale někdo na něj nedá dopustit), přisypte sušenou rozdrolenou šalvěj. Množství dle preferencí. Já na kilo cibule používám 14 lístků a pak nakonec ještě dokořenuju dle potřeby. Nechte pořádně provařit (cca 20 minut) a dosolte. Cukřit nebývá třeba, pokud jste pomalu mordovali cibuli dostatečně dlouho.

Do trouby si nakrájejte kousky pečiva a posypte sýrem. Podávejte spolu s polévkou.

cibulačka2

Máte taky nějaký oblíbený recept na cibulačku? Předpokládám, že jsou jich mraky…

Veronika

Příspěvek byl publikován v rubrice Co nás ještě baví, Vaření se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u Recept na víkend – cibulačka

  1. Jj… Cibulačku miluju! A kretény si vždycky přidávám :-)

    • udvouverunek napsal:

      Je to geniální polívka. A tak hustá, že druhé jíme spíš na brzkou večeři:) Veronika

  2. An. napsal:

    Nejlepší, už vím, jakou uvařím. :) Já teda dávám vývar a místo šalvěje tymián, ale skvělé budou určitě obě. Mňam.:) Jen si u krájení cibule vždycky popláču… :))

    • udvouverunek napsal:

      O víkendu? S tymiánem jsem ještě nezkoušela:) Zní taky skvěle! Veronika

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *