DOLLS

20 % můžu v Japonsku ve věku 30 až 40 let má za partnerku nafukovací pannu. I z téhle informace čerpali autoři představení Dolls inspiraci (nejspíš?). Další z představení úžasného souboru nového cirkusu La Putyka jsem viděla včera. A zanechalo opět silný dojem.

dolls

zdroj: https://www.facebook.com/cirklaputyka/?fref=ts

Když jsme zvažovali na co zajít do divadla, zase jsme hledali i v La Putyce (Up end down mě minule neskutečně zaujalo). A projeli videa na youtube. A že oni točit umí! Efektní, dramatické, skvěle sestříhané… až se přiznám, že se mi právě na Dolls vůbec nechtělo. Připadalo mi to příliš „psycho“. Představení samotné sice taky bylo „drsné“, ale náladou se podle mě dost lišilo.

Dolls je představení, které opět využívá skvělých rekvizit a efektů – minimalisticky. Ta scénografie funguje. Světlo, vítr, kouř, člověk se o ty postavy bojí. Každá žije ve své krabici – bytě. Dvě dvojice spíš v páru: jeden, kde ona chce dítě – on ne (nebo to nejde?) a druhý tvořen záletným mladým mužem se svou přítelkyní/milenkou/ženou a pak jeden osamocený smutný případ (ne, že by na samotě bylo něco špatného, ale vypadal, že to nenese dobře).

Co se stane, když samotáři ženu nepřejí? A když se žena záletníka vzepře a už nechce na hrazdu? („I want.“ „You want?“ „I want.“ „Fuck you.“) Všichni nějak trpí, přetvařují se, snaží se. Tak moc, že se živá radši stane dřevěnou pannou a nechá se znovu na hrazdu vytáhnout předstíraje, že živá vůbec není (wow, zkrátka – to musíte vidět).

Celý příběh je tentokrát vyprávěn téměř beze slov a jazyka. Občas se objeví pár slov v angličtině (viz výše), občas neskutečně roztomilý pokus o češtinu („rodinné fotó“) spíš jako dokreslení nebo pro zasmátí. Slova nejsou důležitá. Výjevy  a pohyb, akrobacie to mají udělat všechno samy. Musím říct, že mi to většinou zapadalo, ale celou dobu mi běželo zároveň hlavou „já tomu nerozumím“ a „co má tohle znamenat“ a „to je dlouhá scéna“. Tyhle myšlenky jsem zapudila s tím, že „jsou to cizinci, způsob vyprávění je odlišný, klid“ – pár s dětmi Francouzi, druhý pár Němci a samotář Mexičan (jediné představení La Putyky s kompletním zahraničním obsazením). Ale pak jsem zjistila, že to dělal opět Rostislav Novák mladší.

zdroj: https://www.facebook.com/cirklaputyka/?fref=ts

zdroj: https://www.facebook.com/cirklaputyka/?fref=ts

Nebylo to nicméně na škodu. Užila jsem si akrobacii (ta hrazda!), výrazy herců (zejména „matka“ byla prostě úžasná) i výjevy.  Viděla v tom pokusy oživit hlínu, zoufalství i přemýšlela, kdo je ovládaný a kdo ovládá (provázková scéna). Byli ti lidi skuteční nebo byli jen panenkami? Byla Šárka skutečná nebo jen postavě hráblo a v panence spatřovala více než v ní bylo? A snažil se jí tedy její muž probrat z šílenství nebo chtěl jenom svou ženu aspoň trochu i pro sebe?

Šla bych na to znovu. A pořád musím myslet na poslední scénu jak si ji vysvětlit. U těch ostatních jsem si mohla říct jen „hezké“, nepotřebovaly převykládání. Nicméně jsem přesvědčená, že okamžikem, kdy se všichni svléknou chtěl autor něco říct. A já furt nevím co. A rozčiluje mě to. Ne, nepůsobilo to na mě prvoplánovitě. Ne. A už vůbec mě to nepohoršilo (jen jsem přemýšlela jak může mít někdo takové svaly na břiše). Jen – stali se tak živými?

Zdroj: http://www.laputyka.cz/cz/play/dolls-4X563G.aspx

Zdroj: http://www.laputyka.cz/cz/play/dolls-4X563G.aspx

La Putyka je zkrátka velmi svá a dopátrat se významů a důvodů nelze. A nebyla by to vlastně nuda, kdyby mělo umění jen jednu interpretaci?

Veronika

Příspěvek byl publikován v rubrice Co nás ještě baví, Kam za kulturou, na výlet se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u DOLLS

  1. Jitka napsal:

    La Putyku jsem viděla naživo zatím jednou a tohle bych chtěla vidět taky. Jsou skvělí!